Na pravou míru

27.6.2005: Shrnutí názorů na český chov

Ačkoliv na konci každého svého článku uvádím e-mailovou adresu, málokdy se dočkám nějaké přímé odezvy. Nicméně se v některých časopisech dočítám, že se hanlivě a s despektem vyjadřuji o českém chovu, čtu o tom, co jsem řekl, ačkoliv jsem to nikdy neřekl ani nenapsal. Dostal jsem prostě nálepku nepřítele českého chovu jen proto, že si dovolím mít jiný názor na řešení některých jeho neduhů. Zastávám určité názory a postoje, vyznávám svobodu tisku a pro ty, kteří nemají čas číst tento časopis pravidelně, si dovolím malé shrnutí svých názorů na český chov:

  1. Žijeme v moderním světě, jeho globalizaci nezastavíme. Jsme součástí volného evropského trhu a myslet si, že zde u nás udržíme jakési zvláštní poměry je naivní. Chceme-li posuzovat výsledky našeho konání (a tím je i chov koní), měli bychom tak činit alespoň v evropském měřítku. Nemá smysl si nalhávat, jak jsme dobří na tom našem českém dvorku.
  2. Hybným motorem jakéhokoliv lidského snažení je konkurence. Je jistě bolestné podstoupit konkurenční boj, ale jak ukazují příklady českých a slovenských rovinových jezdců v Německu nebo našich trenérů při startech v zahraničí, není nemožné dosáhnou úspěchu. Jakékoliv administrativní zásahy omezující konkurenci nebo zavádějící protekci jenom oddalují změnu k lepšímu. Tím mám na mysli řadu opatření v našem provozu, která mají českému odchovanci „usnadnit“ život.
  3. Domnívám se, že oblíbená teze o tom, že je třeba podporovat vlastní chov, protože bez chovu není dostihů, již dávno neplatí. O zdraví dostihového provozu rozhoduje více jeho schopnost generovat peníze v sázkovém provozu než četnost připuštěných klisen a odchovaných hříbat. Polský nebo německý dostihový provoz má vážné finanční problémy, ale jejich chovy vykazují nadprodukcí. Rakouský chov plnokrevníka naopak již léta nepokrývá potřeby majitelů a přitom dostihový provoz stále funguje.
  4. Jak vyplývá ze statistického srovnání s našimi sousedy, máme nejnižší počet startů na jednoho dostihového koně za sezónu, nejpočetnější pole koní v dostihu, jeden z nejmenších sázkových obratů na dostihového koně za rok. To svědčí o tom, že máme mnoho koní, málo dostihů pro ně a neumíme tento stav zužitkovat v sázkovém obratu. Nikde jinde v Evropě jsem nezaznamenal takový přetlak koní ucházejících se o možnost startovat. Vzhledem k tomu, že zdroje pro financování českých dostihů stojí z rozhodující části na sponzorech, jsou zřejmě možnosti pořadatelů v počtu vypsaných dostihů na samé hranici možností.
  5. Vezmeme-li početní zastoupení koní českého chovu a koní importovaných v našem dostihovém provozu, jsou podle zisku koně českého chovu méně úspěšní. Nižší zastoupení i úspěšnost koní českého chovu v nejvýznamnějších dostizích sezóny je možno sledovat každý víkend. Úspěšná reprezentace českého dostihového provozu v zahraničí leží především na bedrech importovaných koní v českém tréninku.
  6. Systém podpory českých odchovanců v podobě majitelských prémií, který nedá nic klasickému vítězi na rozdíl od vítěze dostihu IV.kategorie je skandální a určitě nemotivuje k růstu kvality.
  7. Výsledky v chovu ukazují, že v minulosti tolik omezované importy jsou nejrychlejším zdrojem genetického pokroku. Stačí jen vyjmenovat úspěšné koně českého chovu a zjistíte u nich vysokou četnost importovaných klisen v roli matek.
  8. V žádném svém článku jsem se nevyjadřoval s despektem o českém chovu. Jsem ale kritikem systému podpory českého chovu, který nemotivuje ke kvalitě, nýbrž přispívá k nadměrné produkci koní. Ti nejsou schopni obstát v evropské konkurenci (takže je většinou nelze exportovat) a vytvářejí převis poptávky po startech v dostizích nižších kategorií. Tento přebytek se tak obrací proti nim, protože pak nemají dostatek příležitostí startovat v dostizích.
  9. Tahouny růstu úrovně dostihového provozu a strůjci úspěchů v zahraničí (kterými se tak rádi chlubíme) jsou „investoři“, tak jak jsem o nich už jednou psal. Těm vděčí český dostihový sport za svůj růst nejvíc. Paradoxně si jich také nejméně váží a cení, o podpoře ani nemluvě. Ale i tito majitelé se stávají nebo stanou chovateli, takže navzdory poměrům jsem přesvědčen, že i kůň českého chovu jednou vyhraje grupový dostih po rovině v Německu …
  10. Závěrem si dovolím použít jinotaje: „Nemám nic proti pěstitelům jablíček pro vlastní potřebu a nikdy by mě nenapadlo kácet jim jejich stromy. Nicméně se domnívám, že žádný z těchto pěstitelů nemůže očekávat, že mu na jeho hobby bude přispívat stát nebo soused, který kupuje levná polská jabka v supermarketu.“

Děkuji Vám za trpělivost, kterou jste věnovali tomuto článku. Z mé strany považuji téma o způsobu podpory českého chovu na delší dobu za vyčerpané.

MVDr.Čestmír Olehla, olehla@iol.cz

Tento článek vyšel v časopisu Paddock Revue číslo 5/2005.

|<   <<   183/281   >>   >|

Aktuality

5.7.2012 Smutná zpráva z Pardubic

Baggio (POL) se zranil v kvalifikaci na Velkou pardubickou ... více

20.6.2012 Zrušení dostihového dne

Zrušení dostihového dne 7. července 2012 ... více

24.4.2012 Výborný vstup do sezóny

Vítězná premiéra na rovinách pro Starbucka ... více

Další aktuality, RSS

Doporučujeme

Jockey Club ČR

Stránky Jockey Clubu České republiky

Paddock Revue

Časopis pro příznivce dostihového sportu

www.dostihy.fitmin.cz

Informace z dostihového sportu

dostihy.info

Dostihové zprávy Mikuláše Kočana - tutovka v slavné nejistotě turfu

Tomáš Holcbecher

Náš dvorní dodavatel vynikajících fotografií